Galerie Kontrast

Bohumil Eliáš

* 2. září 1937, Nasobůrky - 21. května 2005, Praha

Bohumil Eliáš st. byl český sklářský výtvarník, sochař, malíř a grafik. V letech 1954 – 1957 studoval Střední uměleckoprůmysl. školu sklářskou v Železném Brodě, 1957 – 1963 Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér monumentální malby a skla u prof. Josefa Kaplického.

 

Bohumil Eliáš st. byl tvůrcem, který se svou mnohotvárnou originální tvorbou zapsal do českého a světového kontextu ateliérového skla 20. století jako nezaměnitelná autorská osobnost s velkým uměleckým i lidským charismatem, nepsanou autoritou i ryze lidskou schopností spojovat ostatní kolem sebe.

 

V prostředí ateliéru Josefa Kaplického byl kladen důraz na formování autorské osobnosti ve všech oblastech výtvarného umění a Bohumil Eliáš tu rozvinul své malířské a kreslířské nadání do charakteristického expresivního projevu. V dalším autorově vývoji mělo paralelní zaměření ke sklu, ale zároveň i k malbě a kresbě zcela zásadní význam a nastálo určilo podstatu jeho práce. Po prvotním ovlivnění fauvistickou tvorbou a kubizujícími formami si začal vytvářet svůj osobitý výraz, stavějící na uvolněné a expresivně barevné malbě. Od počátku sedmdesátých let se v jeho malbách odrážejí náznaky magického surrealismu v tématech smyslu a fungování lidské existence. Toto téma v různých podobách interpretace poznamenalo jeho další malířskou a grafickou tvorbu a stalo se později v překvapivých myšlenkových variantách východiskem pro vytvoření několika skleněných plastik. Téma člověka, který je konfrontován s nadosobním řádem běhu světa a začleňuje se do něj jako pouhá nepatrná částečka veškerého dění, prochází obměnami autorova náhledu. Filosoficky vnímané spojení řádu vesmírného a lidského se v pozdějších dílech přetváří později v místy až groteskně sarkastické vidění lidského společenství se silným étosem – až boschovsko-breughelovská podobenství o pitoresknosti usilovného lidského hemžení, budování a snažení, slepě tápajícího na pokraji zhroucení a sebezničení.

 

Vedle malířské tvorby se Bohumil Eliáš od počátku své samostatné umělecké činnosti věnoval úspěšně práci se sklem v realizacích do architektury. Výrazným činem byla koncepce rozměrné „suché“ fontány pro Československý pavilón na EXPO 67 v Montrealu. Ve vertikální skladbě tvarů, řezaných z plochého skla v ní byl využit kinetický efekt vzduchových bublin, hnaných prosvětlenými válci s vodou.

Prvním mezníkem pro vývoj jeho sklářské tvorby se stal originální návrh nových skleněných oken pro gotický kostel Panny Marie v Dobrši (1975). Bohumil Eliáš zde jako první a s výjimečným efektem použil princip horizontálního vrstvení tvarů, vyřezávaných z plochého skla s optickou hru lomu světla na hranách řezu a proměnností při změně úhlu nazírání. Vrstvení řezaných skleněných desek a vytváření plastických tvarů vrstevnicovým principem bylo v následujících letech základem Eliášových realizací do architektury – od oken pro sakrální prostory (kaple sv.Barbory v Bílovci a kostel ve Vimperku), přes prostorové plastiky a objekty (Galerie kadžárského umění v Teheránu, Generální ředitelství Metra Praha), dekorativní skleněné stěny monumentálních rozměrů (Komerční banka Písek ad.) až po rozměrný stůl pro obřadní síň Staroměstské radnice v Praze. Zároveň se tento princip stal i jednou z poloh autorovy tvorby volných skleněných plastik. Na principu vrstevnicových reliéfů založil Bohumil Eliáš realizaci řady rozměrných prací, ale i komorních plastik, například s tématy mraků, vody, vesmíru atd. V celé šíři jeho tvorby tato díla nejvíce těžila z podstaty výrazových možností skloviny jako materiálu světelných kvalit. Jejich výraz se postupně proměňoval. Zatímco prvotní práce byly často založeny na hře tvarů iluzivně proměnné plasticity, na různě narušovaném rytmu křehkých linií, modelovaných tříštícím se světlem na lomech, od počátku 90. let začal Eliáš tvořit z vrstveného skla jednoduché broušené a leštěné stély monumentální geometrické strohosti. Nastálo se jejich součástí stalo i uplatnění malovaných ploch a struktur na jednotlivých vrstvách. Malba vyvolávala klamavý pocit hloubky vnitřního prostoru, vytvářela zdání vnitřního pohybu tvarů, „plujících“ ve hmotě objektu.

 

Převratnou pro další autorův vývoj byla druhá polovina 80. let. Při účasti na IGS Sympoziu v Novém Boru v roce 1985 se mu naskytla příležitost uplatnit svou malbu na vyfouknuté duté tvary a tak i možnost spojit jeho bytostnou potřebu malířského vyjádření se sklem. Začaly vznikat práce, využívající pro malbu prostorovou formu skla a jeho specifické vlastnosti jako nezastupitelný ozvláštňující fenomén. Tyto nové podněty proměnily Eliášův malířský rukopis na plátnech i na skle do rukopisně zcela svébytného výrazu. Jde téměř vždy o výrazný vizuální atak diváka, charakteristický nevázanou expresivní barevností a zároveň o autorovou radostnou hrou, ve které je, co do použitých prostředků, vše dovoleno. Fantazijní hravost a tvarové zkratky až na pomezí abstrakce vedle naturalisticky zpracovaných detailů, skrumáže tvarů, narušování a prostupování se prostorových plánů, pevné monochromní plochy vedle živelného gesta štětcem či subtilní kresebné linky, absolutní výraz plošnosti vedle trojrozměrně pojaté objemovosti, uplatněné drobné dekory, asambláže z drátěných pletiv, mřížek, mušliček atd.

Zásluhou takto vyhraněného rukopisu jeho malířského vyjádření vznikl silný a originální výraz, který přinesl autorovi nejen zásluhu v „znovuobjevení“ nedekorativní malby pro ateliérové sklo, ale také výsadní postavení v této oblasti. Pro autora znamenal konečné spojení malovaného obrazu se skleněnou plastikou.

 

Samostatné výstavy (výběr)

 - 1984 Tokyo, Gekkoso Gallery

 - 1985 Praha, Galerie Čs. spisovatele

 - 1986 Hamburg, Galerie „L“

 - 1987 München, Glas des 20. Jahrhunderts / Frankfurt, Galerie Gottschalk-Betz / Kassel, Galerie M / Velp, Galery Arti-chogue

 - 1988 Hamburg, Galerie „L“ / Geneve, Galerie Trois / Berlin West, Plaisir de la Maison / Florida, Habatat Galleries / Litovel, Městské muzeum

 - 1989 Haag, Gallery Rob van den Doel /

 - 1990 Frankfurt, Galerie Gottschalk-Betz / 1991 Maastricht, The European Fine Art Fair / Chicago, Gallery Rob van den Doel, Sofa / Boca Raton, Habatat Galleries 1992 Praha, Galerie Rob van den Doel / Hamburg, Galerie „L“ / Paris, Galerie Carpe Diem / Tokyo, Gallery Nakama

 - 1993 Toronto, The Glass Art Gallery - Janak Khendry / Bruxelles, Galerie Transparence

 - 1994 Hittfeld, Glasgalerie E.Stölting / Praha, Středoevropská galerie / Roeselare, Museum Alfons Blome

 - 1996 Plzeň, Institut francouzské kultury / Ostrava, Nová síň

 - 1997 Pardubice, Východočeské muzeum / Jičín, Okresní muzeum a galerie / London, The Studio Glass Gallery / Jablonec n. Nisou, Muzeum skla a bižuterie / Kamomura, Japan, Koganezaki Glass Museum / Tokyo, Gallery Nakama

 - 1998 Detroit, Habatat Galleries / Znojmo, Dům umění / Pardubice, Východočeská galerie, (Rubikon)

 - 1999 Praha, Mánes / Hamburg, Galerie „L“ / Karlovy Vary, Galerie umění, (Rubikon) 2001 Reykjavik, Island, Reykjavik Art Museum, Journey to the Centre of the Earth (Rubikon) / Brno, Galerie Aspekt

 - 2002 Weiden, D, Neues Rathaus, Bayerisch – Böhmische Kulturtage (Rubikon) / Drammen, Norway, Drammens Teater og Kulturhus (Rubikon) / Praha, Mánes, Cesta do středu Země (Rubikon) / Praha, ČSOB, (B.Eliáš + I. Křen)

 - 2003 Bruxelles, B, Czech Mission, (Rubikon) / Biarritz, F, La Crypte de l’Eglise Saint-Eugénie, (Rubikon) / Berlin, D, Tschechisches Zentrum / Halle, Kunstverein „Talstrasse“ e.V, D, (Rubikon) / Osaka, Japan, Gallery Enomoto / Boca Raton, FL, USA, Habatat Gallerie

 - 2004 Galerie Václava Špály, Praha (Rubikon)

 - 2005 Výstavní síň radnice Prahy 5, Praha / Museo di Arte Sakra, Suvereto, I (Rubikon) / Galerie Diamant, Praha

 - 2006 Stálá expozice B. Eliáše, Tvrz Lnáře

 - 2009 Galerie Aspekt, Brno

 - 2011 Malba, sklo, Galerie Millennium, Praha

 

Od roku 1967 se autor účastnil více než sta společných výstav

 

 

Bohumil Eliáš